„Špatné, špatné,“ říká kupující, ale jen poodejde, už se tím chlubí. (Př 20,14; ČEP)
Vzpomeňme na výrok Pána Ježíše: „Co vychází z člověka, to znesvěcuje. Z nitra totiž, z lidského srdce vycházejí zlé myšlenky, smilstva, loupeže, vraždy, cizoložstva ...“ (Mk 7,21). Co všecko vyjde z lidských úst! Jak často se řeč stává nástrojem zla, nepoctivého a vypočítavého jednání, svodem! Řeč, která měla lidem sloužit ku vzájemnému dorozumění, bývá zneužívána. Podceňujeme její význam, podceňujeme moc slova, lehkovážně se slovy nakládáme:. „Jazyk je malý úd, ale veliké věci dokáže — jako malý oheň i veliký les zapálí“ (Jk 3,5). I zde musí člověk vědět, čí je, komu slouží; zda vydává tento úd do služby nepravosti k činění nepravosti, anebo do služby spravedlnosti ku posvěcení (Ř 6,19). A tak před nás kniha Přísloví staví dnes rty „umělé“, ústa svatá, plná poznání, pravdy, potěšení, slov života, která se proměňují v chléb života ve prospěch toho, komu na Bohu záleží. Proti nim pak jsou ústa těch, kteří si libují v podvodu a klamu, kteří zneužívají daru slova a lahodí jim chléb falše. Ti pak shledávají, že je to totéž, jako by měli ústa plná štěrku, naplněná pískem. Nade všechno bohatství nejdrahocennějším skvostem jsou ústa plná poznání. Bůh vložil do slova moc útěchy a spásy; i lidské slovo smí mít podíl na moci slova Božího. „Vaše slovo ať je vždy laskavé a určité, okořeněné solí, ať víte, jak ke komu promluvit.“ (Kol 4,6) Vždy si vyberte dobré!
Bohuslav Procházka (SŽ 1986)
