Kdo mi chce sloužit, ať mě následuje; tam, kde jsem já, bude i můj služebník. Kdokoli mi slouží, toho Otec poctí. (J 12,26)
„Svěřit mi svůj život znamená následovat důsledně mého příkladu. To znamená jít cestou radosti i utrpení.“ (J 12,26a SNC) Vzpomněla jsem si na dobu, kdy jsem v devatenácti letech odevzdala svůj život Ježíši. Vzpomněla jsem si na to, že jsem se bála utrpení, které mi Bůh určitě připraví. Vždyť se o něm v Bibli všude píše.
Bylo to v devadesátých letech, tenkrát byl v křesťanských kruzích hodně známý příběh Joni E. Tada, která v mladém věku ochrnula a dodnes slouží Bohu na vozíku. To jsem Boha teprve začínala poznávat a moc jsem se bála, že pro mě má taky nachystaného něco tak strašného.
Je to už skoro 35 let, a když se ohlédnu na svůj život s ním, tak mám důvod jenom k samé vděčnosti. Můj život s Bohem je krásný. Jistě je tam radost i utrpení, ale žádná zkouška není nad naše síly, jak to Bůh zaslibuje: „Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.“ (1K 10,13)
Ať se při nás i dnešní den toto slovo naplní.
Petra Pokorná (Brno)
