Jejich stříbro ani zlato je nedokáže v den Hospodinovy prchlivosti vysvobodit; ohněm jeho rozhorlení bude pozřena celá země. Ano, učiní náhlý konec všem obyvatelům země! (Sf 1,18)
Sofonjáš žil v době naděje. S novým králem přišla obnova země, král Jóšijáš obnovil pravou bohoslužbu, postupovala oprava Chrámu, lidé mohli odvrhnout staré skutky a začít nanovo s Bohem. Co lepšího mohlo obyvatele Jeruzaléma potkat?
Připomíná mi to situaci, jako když do sboru přijde nový kazatel. Má pověst pastýře zbožného i šikovného. Shromáždění se usadí na svých židlích a čeká, co dobrého od něj uslyší, jakými slovy kazatel napraví vztahy mezi křesťany, jakými skutky napraví pověst církve ve městě. Kazatel káže, modlí se, hledá Boží vůli… A mezi povzbuzením k obrácení, mezi nadějnou zvěstí Kristova vzkříšení najednou posluchači slyší i výzvu k pokání.
Vysezená židle v kostele tě nezachrání. Ani dobré postavení. Ani tvoje bohatství. Ani dobrý kazatel. Co tedy mám dělat? Pán Ježíš říká: „Následuj mne.“ (Lk 18,22)
Petr Moses (Sokolov)
