Poroučímť pak vám Fében, sestru naši, služebnici církve Cenchrenské, abyste ji přijali v Pánu, tak jakž sluší na svaté, a abyste jí pomocni byli, jestliže vás v čem potřebovala. (Ř 16,1-2a)
Boží láska rozlitá v srdci věřícího člověka způsobuje ohled na druhé. Sobectví dává jiným najevo a hlasitě mluví o tom, co potřebuji já! Boží láska v srdci člověka působí to, že on zapomíná na sebe, na své potřeby, protože v moci svatého Ducha vystupují do popředí potřeby jiných lidí. Proto apoštol Pavel prosí sbor v Římě za Fében, aby ji přijali a pomohli v její potřebě. Apoštol Pavel znal Priscilu a Akvilu, Epéna, Marii - verše 7.-15. jsou plny dalších jmen. Za některé prosí a přimlouvá se, jiné pouze pozdravuje.
Vítězí Boží láska také v našich srdcích? Boží láska k Božímu lidu je nabídnutou rukou ku pomoci. Je štědrou rukou obdarovávající jiného – potřebného. Je ochrannou rukou proti zlým lidem. Boží láska v našem srdci způsobuje to, že známe potřeby svých bratří a sester. Že voláním ku Pánu církve a dárci života vyprošujeme odstranění zla z jejich životů. Voláme a přimlouváme se za ně, aby mohli žít svůj život ke slávě Pána Ježíše. Někdy se nám zdá, že jsou to hory těžkostí a bolestí, které my nemůžeme unést. Ale znejme své bratrstvo, denně je předávejme Pánu a jeho všemohoucí moci. Učiňme vše, co je v našich silách, abychom naplnili jeho přikázání: „Nové přikázání dávám vám, abyste milovali jeden druhého... Potom poznají všichni, že jste moji učedníci, budete-li míti lásku jedni ke druhým.“
František Kolařík (SŽ 1982)
