Způsobil jsem, že jste neměli co do úst v žádném svém městě, že jste měli nedostatek chleba na všech svých místech. A přece jste se ke mně nenavrátili, je výrok Hospodinův. (Am 4,6 ČEP)
Čtvrtá kapitola Ámosova proroctví ostře poukazuje na zatvrzelost Izraele. Je to silné a nepříjemné poselství, které vyzývá národ, aby si uvědomil své hříchy a vrátil se k Bohu. Začíná tvrdě: „Slyšte toto slovo, bášanské krávy, které jste na samařské hoře, které utlačujete chudáky, vydíráte chudé a říkáte svým manželům: Přines, ať se napijeme!“ Tento obraz kritizuje bohaté samařské ženy, které si dopřávají přepych a zároveň utlačují chudé.
Soud přichází jako řada pohrom, které Hospodin dopustil: hlad, sucho, zhouba, pohromy a vojenská porážka. Každou katastrofu uzavírá smutné konstatování jako refrén: „Přece jste se ke mně nenavrátili.“ I když zažili mnohé těžkosti, nenechali se přitáhnout zpět k Bohu a pokračovali ve svém hříšném jednání.
Účel Božího jednání není jenom trestající, ale také chce zachránit, jako když milující rodič kárá svéhlavé dítě v naději, že ho vrátí na správnou cestu. Bůh touží po našem pokání, nikoli po našem zničení. Ve svém milosrdenství k nám neustále natahuje svoji ruku, a to i v případě naší vzpoury.
Bůh netouží po našem potrestání, ale po naší obnově. Zkoumejme svá srdce a činy. Naslouchejme Boží výzvě k pokání. Odpovězme na jeho hlas, přijměme jeho milost a proměňme své životy tak, aby odrážely jeho lásku.
Jarek Pleva (Děčín)
