Jójada pak uzavřel smlouvu mezi sebou, vším lidem a králem, že budou lidem Hospodinovým. (2Pa 23,16)
Atalja byla jedinou ženou, která kdy v Judsku kralovala. Byla dcerou izraelského krále Achaba a Jezábel. Vdala se za Jórama, syna judského krále Jóšafata, který se stal později judským králem. Nabádala svého muže, aby si upevnil království vyvražděním svých bratrů. Království však tím začalo upadat. Po osmileté vládě její muž zemřel a králem se stal jejich syn Achazjáš. I jeho nabádala k svévolnostem. Po neúspěšné vojenské akci strýce Jórama, krále Severního Izraele, byl zraněn a poté zabit při spiknutí. Atalja se rozhodla vyhubit celé potomstvo krále Davida a vládnout sama.
Na judský trůn usedla kolem roku 842 př.n.l. a během své šestileté vlády zavedla v Jeruzalémě Baalův kult. Z královského potomstva unikl pouze její vnuk Jóaš, kterého zachránila jeho teta Jóšabat, žena velekněze Jójady. Jójada se rozhodl se Atalje vzepřít. Shromáždil levity a předáky izraelských rodů do Jeruzaléma, uzavřel s nimi smlouvu a v ozbrojeném doprovodu prohlásil Jóaše za krále. Lid ho přijal, Atalja byla zabita a Baalův kult byl stržen.
Byla tato vzpoura Božím řešením? To se v textu nedozvíme. Je si třeba však uvědomit, že Atalja byla samozvanou královnou bez pomazání, která sváděla lid k modloslužbě. Zřejmě proto se kněz Jójada rozhodl pro vzpouru. Svůj skutek obhajoval tím, že obnovil davidovskou královskou linii podle Božího zaslíbení daného Davidovi. Každopádně modlářství a svévole tím byly zastaveny a lid byl znovu veden k Bohu. Dalo by se říci, že konec dobrý, všechno dobré.
Někdy stojíme v životě před těžkými rozhodnutími a nemusíme mít jasno. Pokud nám jde upřímně o Boží zájem, nebojme se učinit rozhodnutí a uskutečnit ho. Bůh se k našemu jednání přizná.
Tomáš Pacovský (Kraslice)
