Oznámil jsem jméno tvé lidem, kteréž jsi mi dal z světa. Tvojiť byli, a mně jsi je dal, a řeč tvou zachovali. (J 17,6)
Na světě bylo už hodně slavných jmen. Mnozí se proslavili v dobrém i ve zlém. Jejich generace je oslavovala, stavěla pomníky, ale postupně se na ně zapomnělo. Bylo a možná ještě i je mnoho bohů, ke kterým se lidé modlí a klaní se jim. Ale i tato jména zapadají do minulosti času. Jméno Ježíš však zůstává. V žádném jiném nedal Bůh lidem spasení než v tomto nám drahém jméně Ježíš. Nepatrný hlouček lidí kolem Ježíše měl možnost postupně se seznamovat s tím, kdo je Ježíš a proč na tento svět přišel. Mnozí si kladli otázku: kdo on je? Když se Pán Ježíš ptá svých žáků, kým ho praví býti lidé, dostává se mu různých odpovědí: jedni jej považují za Eliáše, jiní za Mojžíše, Jeremiáše aneb jednoho z proroků. Na tuto otázku musí odpovědět i jeho žáci. Petr, jeden z mluvčích, odpovídá: „Ty jsi Kristus, ten Syn Boha živého“ (Mt 16,16). Mnohokrát se o tom učedníci mohli přesvědčit. Pán Bůh tak přiblížil lidem své Jméno skrze poslušnost svého jednorozeného Syna. Tedy každému, kdo v něho uvěří. Dnes už to není nepatrný hlouček, ale zástupy vykoupených, kteří se radují ze spasení v drahém jméně Ježíš. Chvalme Pána a děkujme mu, že i nám se dostalo této známosti, že se můžeme radovat ze spasení. Učiňme vše pro to, aby naším přičiněním - skutkem lásky, slovem i křesťanským životem - se stalo jméno Ježíš žádostivé a vzácné mnohým v našem prostředí, kde žijeme a pracujeme!
František Hrůza (SŽ 1985)
