Už se neboj, má dcero! Udělám pro tebe všechno, oč si říkáš. Všechen můj lid v bráně ví, že jsi žena znamenitá. (Rt 3,11)
Příběh Rút mi vždy přišel trochu zvláštní. Proč ji lidé tolik opěvují, když vlastně dělala jen to, co jí přikázala tchyně? Když jí Noemi řekla, šla paběrkovat ječmen, a když jí Noemi řekla, šla a lehla si k nohám Bóaze. Nic z toho, co potom Rút potkalo, by se nestalo, pokud by to Noemi předtím nevymyslela. V tomto příběhu mi jako silná žena vždy připadala Noemi, a ta by měla být vyzdvihována.
S časem začínám nacházet krásu v jednání Rút. Moábka – cizinka - si zamilovala nejen Noemi, ale také jejího Boha. Ačkoli po smrti manžela neměla nic a bylo by pro ni mnohem jednodušší vrátit se do otcovského domu v Moábu, Rút se rozhodla jít s Noemi do Izraele. Umím si představit, jak tam pro ni bylo všechno nové – zvyky, tradice, náboženství i sociální struktury a pořádky. Proto se nechávala vést Noemi, která tyto věci znala. Rút byla poslušná a velmi pracovitá a plně důvěřovala Noemi. Přimkla se k Bohu, nechala se vést a tak si také získala přízeň Bóaze.
Kéž nacházíme v Hospodinu takové útočiště, jaké v něm našla Rút s Noemi. Kéž se necháme vést a nestrachujeme se o zítřek. Kéž pracujeme svědomitě, když je čas pracovat.
Tereza Němejcová (Aš)
