Lidský synu, ustanovil jsem tě strážným domu izraelského. Vyslechneš slovo z mých úst a předáš jim ode mne výstrahu. (Ez 3, 17)
Jak můžeme číst v tomto celém oddíle odpovědností strážce v Izraeli bylo vyřizovat Boží poselství lidem. Zjevovat jim Boží vůli a varování. Tato pozice s sebou nesla velkou odpovědnost, nejen, že strážce musel správně interpretovat Boží vůli a musel mít také odvahu jí předat. Není asi nikdy pohodlné a příjemné říkat lidem, že nežijí správně, že by svůj život měli změnit. Toto varování nemá sloužit k ovládání nebo manipulování lidí, ale pomoci jim žít v souladu s Boží vůlí. Bůh Ezechielovi říká, že pokud nevyřídí poselství bude volán k odpovědnosti za své jednání. Bůh v tomto mluví velmi napřímo – „jeho krev vyžádám ze tvé ruky.“
V kontextu nesení odpovědnosti tento text velmi připomíná závěr verše z Lukáše 12, 48. „…Od každého, komu bylo dáno hodně, bude také hodně vyžádáno, a komu svěřili hodně, od toho budou žádat více.“
I bez předchozích veršů, se kterými místo vyznívá ještě drsněji se opět klade důraz na odpovědnost nesenou za určité poznání. Byla nám dána neuvěřitelná milost znát a mít možnost jednat s živým Bohem. Stvořitelem a Pánem celého vesmíru. Máme jeho Slovo, které můžeme denně číst, abychom věděli, jak žít, kde je napsáno, co je smyslem našeho života i klíčem k věčné spáse. A Bůh říká, že to, co tam je, máme kázat celému stvoření. Je to něco, co nemáme svému okolí zamlčet. Jak se na sebe budeme dívat na konci věků, že jsme roky pracovali s našimi kolegy, znajíce cestu spásy, ale nikdy jsme se jim nezmínili? Co nám v ten den řekne Bůh, že jsme si dobrou zprávu evangelia nechali pro sebe?
Ať už jde tedy o předání zprávy o samotném evangeliu nebo napomenutí bratra či sestry před problémem v jejich životě, pamatujte vždy na to, že máme předávat Boží poselství nikoliv náš názor. Vyřízené poselství by mělo být vždy v bázni Boží, v lásce a moudrosti, ne zbrkle, ne ukvapeně, ne abychom ukázali svou duchovní převahu. Takovým způsobem, aby Bůh byl oslaven. V lásce, aby měl člověk, se kterým mluvíme, viděl, že nám jde o jeho dobro a samotný způsob podání zprávy nebyl důvodem, proč ji odmítne. Předat ji tak, aby byl schopen ji přijmout. V tomto si uvědomuji, že často selháváme. Většinou raději neříkáme nic, abychom si „nenarušili vztahy“, nebo naopak nelaskavým způsobem, že by byl téměř zázrak, kdyby dotyčný zprávu přijal. Jsi dobrý strážcem pro svou rodinu a své blízké?
Matouš Pechman (Odbor mládeže)
