Tak zemřel Saul pro svoji zpronevěru; zpronevěřil se Hospodinu, protože nedbal na Hospodinovo slovo. Dokonce se dotazoval věštího ducha. Hospodina se nedotazoval, proto jej Hospodin usmrtil a převedl království na Davida, syna Jišajova. (1Pa 10,13-14)
Pěkný byl začátek krále Saula. Když byl Samuelem pomazán na krále, prožil výraznou duchovní zkušenost a Bůh mu proměnil srdce v jiné (1S 10,9). Pak byl zmocněn duchem Božím k vedení vítězného boje proti Amonitským (1S 11,6) a odmítl potrestat ty, kteří znevažovali jeho osobu (1S 11,13).
Kdy se to v jeho životě pokazilo, kde byl začátek jeho duchovního úpadku? Bylo to po roce jeho kralování, kdy nedokázal spolehnout na Boží slovo, ale vzal věci do svých rukou a místo čekání na Samuele sám obětoval (1S 13,8-12). Pak už to s ním šlo z kopce, dělal špatná rozhodnutí a jeho vlastní syn to charakterizoval slovy: „Můj otec přivede do zkázy celou zemi.“ (1S 14,29) Známé je jeho pronásledování Davida, kdy se opakovaně snažil ho připravit o život. Jak hrozný byl jeho čin, když bylo na jeho rozkaz usmrceno 85 kněží i celé jejich rodiny, protože se Saul domníval, že jeden kněz pomáhal Davidovi! Při zdůvodnění zavržení Saula však Boží slovo nepřipomíná tyto jeho skutky, ale ukazuje, v čem byla podstata jeho zpronevěry Hospodinu.
Rozhodujícím momentem, kdy Bůh řekl Samuelovi: „Lituji, že jsem ustanovil Saula králem“, bylo Saulovo jednání po porážce Amáleka, kdy neposlechl Boží příkaz. Samuel mu tehdy řekl: „Vzdor je jako hříšné věštění a svéhlavost jako kouzla a ctění domácích bůžků.“ (1S 15.23) Saul nekonal modloslužbu v obvyklém významu tohoto slova. Neuctíval cizí bohy, ale zachoval se tak, že to Samuel ke ctění bůžků přirovnává. To byla jeho zpronevěra Hospodinu – neposlušnost jasnému Božímu příkazu.
Neposlušnost Bohu má vždy negativní důsledky: ztráta Božího požehnání, různé životní komplikace, nenaplněný život. V případě Saula to byla smrt, do které stáhl i své syny.
Milan Kern (Blansko)
