Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí. (Sk 2,41; ČEP)
Hlava církve, Pán Ježíš, nenechal dlouho čekat na svá zaslíbení. Své dílo svěřil takovým lidem, kteří ho před několika dny hanebně zapřeli, opustili. V rozhodující chvíli se ukázali jako nestateční. Ale nyní jako by byli vyměněni. A vskutku byli. To už nekáže ten starý Petr, kterého zakřikne služka na dvoře nejvyššího kněze. Tohoto Petra si vzal za svůj nástroj Duch svatý. Co se to děje v nás a kolem nás, když si nás „vypůjčí“ Duch svatý? Tvoří se něco nového, nové společenství, nový počátek.
Dvojím způsobem lze založit sbor. Lidé se mohou dohodnout, že založí sbor. A založí. V dějinách známe případy, kdy bylo 10-20 lidí křesťanů, a ti se rozhodli, že utvoří sbor. Přejdou roky a je jich 80-100, někdy i více. A je to úspěch. Ale je založen sbor, kde mocně vane Duch svatý; na počátku je jich dvanáct, neuplyne mnoho dní a sbor čítá na tisíce. To je případ prvního jeruzalémského sboru. Počítejme ve své duchovní (a nejen duchovní) práci s Duchem svatým, svěřme mu hlavní podíl na tvorbě i uspořádání sboru. Jeruzalémský sbor je dodnes vzorem, jak účelně všechno bylo uspořádáno. K tomu je vypudil Duch svatý. Lze vytvořit mnohá lidská společenství, organizace, nejrozmanitější kroužky atd. Vše je uspořádané, účelné, tvořivé i bez moci Ducha. Jen církev - sbor takto utvořený, nemůže být nikdy vzorem ani nemůže prospívat. Zde musí být při díle Duch svatý.
Vlastimil Pospíšil (SŽ 1982)
